ovlivňují dvě vrozené vady. Vada srdce, která mi říká, že tu jsme jen na chvíli. Za tu chvíli bychom měli, podle mě, nechat naplno rozkvést svůj potenciál. Druhá vada je nevidomost oka. Díky tomu se na sebe se světem koukáme trochu jinak.
Od té doby, co jsem začal dělat divadelní improvizaci, více jsem přijal svoji jinakost. Proto více jak pět let zkoumám, jak aplikovat principy divadelní improvizace do života, přijmout se, plně se rozvinout a být spokojenější. Život už pro mě není boj, ale skvělá hra.
Dcera, vnučka, studentka, zaměstnankyně. Prostě hodná holčička, co vystuduje, sežene dobře placenou práci a bude žít tak, „jak se má“. Aniž by někdo řešil, jestli to člověka naplňuje. Na vysoké jsem se ale seznámila s divadelní improvizací, což mi mou poslušnou budoucnost dost zkomplikovalo.
Úspěšně jsem dostudovala a začala pracovat na plný úvazek jako marketingová specialistka. Po půl roce jsem zjistila, že divadelní improvizaci věnuji 90 % volného času a je to právě improvizace, která mě dělá šťastnou.
Impro mě učí nebát se. Dalo mi odvahu skončit s prací, která mě nenaplňuje a začít se živit tím, co nejvíc ovlivňuje můj život a co může ovlivnit i životy ostatních lidí – divadelní improvizací.
Mrkněte na video. Dozvíte se, co je divadelní improvizace, jak s ní pracujeme a co se s ní dá rozvíjet.